Celková plocha bytu, podlahová plocha bytu, užitná plocha bytu – to jsou rozdílné termíny, byť se to na první pohled nezdá. Pozor na tyto názvy, protože je mezi nimi značný rozdíl. V ploše, kterou budete skutečně využívat, může činit i desítky metrů čtvrtečních.
Podlahová plocha se pro potřeby architektury a stavitelství udává v metrech čtverečních, se zaokrouhlením na dvě desetinná místa, pro potřeby realitních služeb se pak počítá na jedno desetinné místo.
Podle nového občanského zákoníku (§ 1222) a příslušného prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 366/2013 Sb.) je podlahová plocha součtem celé plochy bytu. To znamená, že je to výměra ohraničená obvodovými zdmi bytu. Počítají se do ní i vnitřní příčky. Tím totiž dochází k souladu s plochou, která by vznikla, pokud by se například některá z nenosných příček odstranila, nebo pokud jiná příčka vznikla rozdělením jedné místnosti na dvě menší. Podlahová plocha bude v obou případech stále stejná. Do podlahové plochy se dále započítává i plocha zakrytá zabudovanými předměty, jako jsou skříně ve zdech, vana, sprchovací kout, sloup, a jiné pevně vestavěné zařizovací předměty ve vnitřní ploše bytu. Ale také plocha sklepa, pokud nejde o sklepní kóji.
Balkony, lodžie, terasy a atria jsou společnými částmi domu a do podlahové plochy bytu se nezapočítávají. A to ani v případě, že jsou přístupné pouze z konkrétních bytů, jejichž vlastníci k nim mají výlučné užívací právo.
Užitná plocha
Jinak je tomu s užitnou plochou, která se od podlahové může lišit. Započítávají se do ní totiž výměry všech místností v bytě. Nejsou tedy započítávány příčky, na rozdíl od podlahové plochy. Naopak, stejně jako v podlahové ploše se započítávají i vestavěné skříně a další vestavěné prvky. Ovšem do užitné plochy se počítají i rozměry sklepu, balkónů, terasy, pokud jsou používány výhradně vlastníky daných bytových jednotek.
Obytná plocha
Dalším pojmem, s nímž se můžeme setkat, je obytná plocha. Ta vymezuje pouze vnitřní výměry obytných místností. Nepatří do ní tedy takové místnosti, které nesplňují definici „obytné“. Za obytnou místnost se považuje přímo osvětlená a přímo větratelná místnost o podlahové ploše alespoň 8 m2, kterou lze přímo nebo dostatečně nepřímo vytápět a je určena k celoročnímu bydlení. Nepatří sem tedy například menší kuchyně bez oken, koupelny, chodby, schodiště, šatny, komory a podobně.
Podkroví
Složitější je to s podlahovou plochou podkrovních místností. Obytné místnosti v podkroví mají mít výšku stropu min. 2,3 m. Pokud mají šikmé stropy, což většinou mají, musí mít tuto minimální, tzv. světlou, výšku nejméně nad polovinou podlahové plochy.